vickfloyd

Dnes 21.9.2013, pět let od návratu z Irska (čas letí), jsem našel kus nějakých myšlenek (z tamtěch dob) a bylo by dobré v tom pokračovat. Uvidíme.

Zkusil jsem to jen tak narychlo.

Byl rok 2005 když k nám do restaurace v Dinglu přišla pracovat Hilde. Ona byla holanďanka , plná elánu na jedné straně a nevyzpytatelná na straně druhé. Hodně jsme se skamarádili a častokrát po práci jsme debatovali a filozofovali o všem možném  i nemožném ona při své láhvy whiskey, kterou měla bohužel příliš ráda , já při svém guinnessu a do toho ňáký to huleníčko. Jednou mi jen tak mimochodem řekla, že jednou stejně skočí z nějakého mostu nebo věže , že prostě má ráda skočit a letět. Vyprávěla mi něco o svém dětství, které nebylo lehké, byl tam problém s alkoholem u otce,potom rozvod a ještě další nesnáze.Snažil jsem se jí přesvědčovat o opaku a ve finále jsem jí napsal báseň a řekl jí,že vždy před tím až půjde skočit si jí musí přečíst a  ona mi to slíbila. Byl jsem štasten,nebot´ víc jsem pro ni nemohl udělat. Mluvili jsme anglicky což znamená, že jsem musel tvořit s pomocí slovníku a vím, že angličan by to napsal určitě jinak.

Dodnes nevím co je z Hilde.

Toto místo je jedno z nejhezčích míst a hned někdy krátce po příletu v r.2003 jsem napsal o něm básen´, kterou jsem postupně ještě chtěl dál zlepšovat a přidávat,ale už se asi tak nestane, nechám to jak to je. Jenom ještě někdy udělám konkurenční a to o místě kde ted´žiji. Já jako městský jsem se před dvěma lety přestěhoval do vísky jménem Zduchovice, toto místo je jedno z nejhezčích a vím, že o něm udělám básen´ " O Zduchovicích" , kterou bych rád věnoval do místní kroniky nebo vytesal někde do zdi.

Dnes je 18.7.09 sobota a od rána prší (v podstatě Irské počasí,které mě provázelo přes pět let) a hrabu se ve svých papírech z Irska a pokaždé něco objevím(spousta rozdělaných textů,nebo myšlenek) jako nař. toto:

Nedávno jsem náhodou objevil v kapse jeansbundy ještě z Irska rozepsaných pár vět ( docela zásadní věc) , rád bych to chtěl dodělat, ale musí to vypadat!!!  Mohlo by to být asi ňák takhle.

Rozčilování je vesměs o ničem a k ničemu.

Je to sice jen pár veršů, které zdánlivě nic neříkají, ale opak je pravdou. Nemá to název, ale nazval bych to jako "Malá dává"

Vím přesně, že tuto věc jsem napsal ve čtvrtek odpoledne při mém pravidelném posezení na kávě v jednom baru v Dinglu v přístavu,kde pracovaly hlavně češky. Mimochodem v Irsku vůbec neumí dobrou tureckou kávu(ani neznají) a zde mi vždy dělaly tzv.českou kávu jak jsem to nazýval.(Czech kofee)  Po čtyři roky byl čtvrtek pro mě jediný volný den v týdnu, takže to vlastně byla neděle. Během této nedělní kávy jsem to napsal pro jednu servírku se kterou jsme si docela rozuměli a ona furt řešila ty své ženské problémy.

Výstižný název,nebot sám nevím o čem to tak v pravdě je. Avšak je možné, že to má nějakou pointu.