O ničem
O ničem
Nic není těžký, sám to přiznáváš,
chtěl bys to dojít pěšky, ale nezvládáš.
Máte se rádi i přesto, že tak často mrazí,
krůček za krokem na vysoké žerdi,
opatrně než do vás někdo vrazí.
V tom pokoji je chladno jak v středověkém hradě,
další hořkost pijete až na dno a nedrží to pohromadě.
Hledáš chybu ve vlastním rejstříku čistém
a prosíš o trochu klidu pro svůj nervový systém.
To velké v co malé se mění je racek chechtavý
a ostnatý drát okolo vězení, kde tlustá Mary se ti představí.
Člověk věří v to co není a uprostřed se zastaví,
jsme trochu štastni a trochu zděšeni,
že ten vlak v kterým jsme vezeni,
nevím, ale myslíš, že někdy zastaví?
Nejlepší by bylo zavřít oči a zabloudit sám sobě,
pak opilý a zpocený se probudit a být v Tobě.
Nechat se uklidit , ne nad sebou - tak blbě,
ale pěkně vedle sebe schnít ve vlastním hrobě.
Musím se přiznat,že někdy těsně po sametové revoluci jsem četl básně Františka Gellnera
a vryl se mi do paměti jeho verš ,ale(ted už jsem ho zase zapoměl) nevím přesně myslím ,že "Nejlepší by bylo sám sobě se ztratit" slyšíte to? Když si to znova a znova opakujete , cítíte ten pocit? To je vono!!! Prostě je "TO" tam !!! Obsažený, vystižený! Tak jsem si dovolil trochu ho obměnit a použít, snad by mi to Franta , kdyby žil prominul . Díky za tvou tvorbu.