Vítejte
Zdravím Vás srdečně pozdravem "Umění zdar a hudbě zvlášt". Chtěl bych se s Vámi podělit o nějaké postřehy z oblasti hudby,textů,veršování,psaní,atd.,ale hlavně vyměňovat si názory a nápady. Jsem těsně před padesátkou,takže nevím jestli je to plus nebo mínus,každopádně mám mnoho životních zkušeností ale nejsem žádný vzdělaný vzdělanec a čas od času se pokusím něco stvořit.Bohužel nemám žádné umělecké vlohy,nebo hudební sluch,ale stejně se o to pokouším.V první řadě jsem ulítlý na Pink Floydy,byly mé dětství,mládí,střední věk a pak také někdy v daleké buducnosti i mé stáří.
Samozřejmě mám rád i jinou muziku a o tom všem a dalším bych si rád popovídal právě přes tyto stránky. Takže díky Vám předem za každou námitku,radu,názor,pomoc atd. a vítám Vás u Vicka.
Joo,ještě jsem zapoměl říci,že posledních pět let jsem žil a pracoval v Irsku,kde vlastně jsem začal něco tvořit,ted bych v tom chtěl pokračovat i když nevím jak s časem,ale čas od času...
Joo a také odpustte prosím veškeré mé pravopisné chyby, jednak jsou způsobené mnou a jednak mou chabou znalostí komputerovou, protože někdy at dělám co dělám tak ten háček nebo tu čárku tam prostě nedostanu. Díky.
Nález
21. 9. 2013
Dnes 21.9.2013, pět let od návratu z Irska (čas letí), jsem našel kus nějakých myšlenek (z tamtěch dob) a bylo by dobré v tom pokračovat. Uvidíme.
For Hilde
26. 7. 2009
Byl rok 2005 když k nám do restaurace v Dinglu přišla pracovat Hilde. Ona byla holanďanka , plná elánu na jedné straně a nevyzpytatelná na straně druhé. Hodně jsme se skamarádili a častokrát po práci jsme debatovali a filozofovali o všem možném i nemožném ona při své láhvy whiskey, kterou měla bohužel příliš ráda , já při svém guinnessu a do toho ňáký to huleníčko. Jednou mi jen tak mimochodem řekla, že jednou stejně skočí z nějakého mostu nebo věže , že prostě má ráda skočit a letět. Vyprávěla mi něco o svém dětství, které nebylo lehké, byl tam problém s alkoholem u otce,potom rozvod a ještě další nesnáze.Snažil jsem se jí přesvědčovat o opaku a ve finále jsem jí napsal báseň a řekl jí,že vždy před tím až půjde skočit si jí musí přečíst a ona mi to slíbila. Byl jsem štasten,nebot´ víc jsem pro ni nemohl udělat. Mluvili jsme anglicky což znamená, že jsem musel tvořit s pomocí slovníku a vím, že angličan by to napsal určitě jinak.
Dodnes nevím co je z Hilde.
O Dinglu
25. 7. 2009
Toto místo je jedno z nejhezčích míst a hned někdy krátce po příletu v r.2003 jsem napsal o něm básen´, kterou jsem postupně ještě chtěl dál zlepšovat a přidávat,ale už se asi tak nestane, nechám to jak to je. Jenom ještě někdy udělám konkurenční a to o místě kde ted´žiji. Já jako městský jsem se před dvěma lety přestěhoval do vísky jménem Zduchovice, toto místo je jedno z nejhezčích a vím, že o něm udělám básen´ " O Zduchovicích" , kterou bych rád věnoval do místní kroniky nebo vytesal někde do zdi.
Dej mi tvůj blues
18. 7. 2009
Chtěl bych to ještě pořádně dodělat a napsat k tomu ňákou melodii,abych si to mohl zahrát na kytaru , nejlépe asi bluesovou, když už je tam to slovo blues.
Ještě bez nadpisu
18. 7. 2009
Dnes je 18.7.09 sobota a od rána prší (v podstatě Irské počasí,které mě provázelo přes pět let) a hrabu se ve svých papírech z Irska a pokaždé něco objevím(spousta rozdělaných textů,nebo myšlenek) jako nař. toto:
Rozhovor s Tebou
8. 7. 2009
Nedávno jsem náhodou objevil v kapse jeansbundy ještě z Irska rozepsaných pár vět ( docela zásadní věc) , rád bych to chtěl dodělat, ale musí to vypadat!!! Mohlo by to být asi ňák takhle.
Malá dává
27. 1. 2009
Je to sice jen pár veršů, které zdánlivě nic neříkají, ale opak je pravdou. Nemá to název, ale nazval bych to jako "Malá dává"
