Povídačka
Vzniklo někdy v roce 2005 a je v něm obsaženo vlastně "všechno" a hlavně poslední sloka je to čemu se říká trefa do černého. Při každém zopakování mě potěší a pohladí na duši. Každý kdo někdy něco vymyslel nebo zplodil jistě ví o čem mluvím. Jsou věci , které prostě se nedají někde koupit nebo sehnat, prostě bud to máš nebo ne a VO VO VO VO TOM TO JE!
Povídačka
Duše má je halda špinavýho nádobí,
vedle vyžehlený košile se válej zbytky jídla.
Neruda ptal se "Kam s ním?" pak čekal kdo mu napoví
a včerejšek je zmuchlanej v krabičce od mýdla.
Chaos a panika v tom dělají pořádek,
v jádru jseš rozený romantik.
Štěstěna znovu s úsměvem ukazuje zadek
a páchnoucí nohy ti omývá Atlantik.
Za okny den si zkracuje svou sukni,
milionář stejně jako loni zakotvil svou jachtu.
Rtut slézá pomalu stupen po stupni
a Macháček zpívá jak mu vítr napne plachtu.
Čekám až někdo ten bordel vyhodí,
vynese popel a zamete vajgly od cigaret,
potichu zjevil se anděl, tam daleko od lidí
a pro uzavřenou společnost zadarmo hraje kabaret.
Co tomu říkáte???
Ptám se nahlas a nikdo mi nerozumí.
Tak to opakuji už asi po páté
a náhle ta malá pihatá odpoví, hmm "Kdo umí,umí."
Světec dál káže o lásce k bližnímu,
jak spojené kruhy drží ta jeho víra.
Narkoman podává jehlu použitou dalšímu
netušíc, že kruh pomalu se uzavírá.
Čas běží jen dopředu a ty ohlížíš se zpět,
jak v Dallasské knihovně Oswald už se připravuje.
Proboha proooč? nevím, snad chtěl měnit svět
a někteří tvrdí, že se historie opakuje.
Opilec vysypal poslední drobáky na stole
na účtě tvém připsaly k nule další nulu,
v jeho očích svitla jiskřička naděje
a včera to zas bouchlo v Istambulu.
Myšlenky se perou jak hyeny o svou obět,
"Už toho bylo dooost" křičíš a dveřma prásknul jsi.
V teple a v klidu kněz vyslechnul další zpověd,
o rakovině jenž nechce si dát říct a ona oči utírá si.
Mládež baví se a jásá,
jeden přes druhého křičí kolik toho zase vypijem,
ve víně červeném se topí dívčí krása
a překvapeně hledí z okna ven
odkud je tu slyšet Mozartovo rekviem?