O Irsku
O Irsku
Slunce vychází tam někde úplně vzadu na opačné straně
a zelená obchází všude dokola stejně,
jako tenkrát,když sloužil jsi na vojně.
Nikomu neschází lhát a tvářit se ustaraně
a i ty ovce se prochází horem dolem, pomalu a volně.
Moře tváří se celkem vlídně a roztomile
a přesně tak jak to učí ve škole
tisíc šestset devět metrů je jedna míle.
Turista naučeným krokem svět prohlíží,
přitom nasazuje černé brýle
a humra mu usmaží
ještě živého v plné síle.
Do lesa na procházku je příliš daleko,
zimní čepice tu nejsou zrovna moc v modě.
Bojíš se, nevím proč ,aby ti něco neuteklo
a dřívější představy drží jen těžko pohromadě.
Muzika zní divně a jednoduše,
tvé ucho zápasí však nakonec zvykne si.
Vždyt ona tak jako všude pramení přímo z duše
a je slyšet v ní ptačí zpěv někde tam v dáli nad lesy
Nová setkání rodí se jak houby po dešti,
nikdo ti neřekne to typické "Nevotravuj!!!"
On celou rodinu zanechal v Budapešti
joo tak to někdy chodí
a půjdeš-li okolo tak tam pozdravuj.
Něco magického visí tu ve vzduchu,
pak slézá to dolu po skalisku.
"To přec znám?!" říkáš si v duchu
a cítíš to všude okolo i na jazyku,
jak z pocitů svých kousek po kousku
skládáš neviditelnou mozaiku.
Básník by řekl "OOO jak ušlechtilé",
jiný si myslí, že se umění naučí.
Však časem i ty zjistíš jak bylo pošetilé
tak často a zbytečně válet se na gauči.