Nedokončená
V této básni jsou ukryty mé pocity po asi půl ročním působení na irské půdě.
Je vlastně jěště nedokončená, ale už to tak zůstane.
Nedokončená
Hodiny tikají tím rytmem neomylným,
chtěl by ses projít, není s kým.
Je pozdě,bohužel,bohudík, už nebudeš jiným,
tak zpívej si ten známý rým, svým jazykem mateřským.
Kolem dokola staré věci jsou novými,
zásoba slovní změnila se v otazníky.
Ted hledáš živého mezi mrtvými,
no tak pomož zkušenostmi svými
označit pravé viniky.
Pes zvyká si rychle, mít obojek na krku,
a štastný je obvykle stojí li člověku po boku.
Avšak i v tomto výroku, vyjímka potvrzuje pravidlo.
"Je na nic, když lod se potápí otáčet kormidlo."
Přemýšlíš co asi tak zrcadlo vidí v zrcadle.
Samozřejmě moc tě nenapadlo,jen sucho v hrdle.
Tak točíš dál tou klikou snaživě už brzo po ránu,
avšak bohužel pořád na druhou stranu.
Dlaní svou oči si zakrýváš,
mezi prsty prosvítaj paprsky naděje.
Opartně se usmíváš,
často nevíš co se s tebou děje,
stále na něco zapomínáš
a to zlé,nakonec - dobré je.
Není lehké na moři chytat do sítě,
spíš učit se co znamená black and white,
jednou možná nevzbudí tě ,
tvoje dítě all the night.
Ve dvou řadách ve čtyřstupech
a dnem vzhůru
stojí sklenky na všech pultech
jak na kůru.
Je to možný, nebo zrak se kalí?
Pomalu a jistě , dostávám se do úskalí.